"Každý dobře prožitý život, je dlouhý život."

Když umře nějaké zvíře, které je tady na zemi někomu zvláště blízké, odchází za Duhový most. Jsou tam krásné louky, kopce a jezera, kde si naši psí kamarádi mohou spolu hrát. Mají plno dobrého jídla, pití i slunečního svitu, jsou v teple a v pohodlí. Tam pejsek zase omládne, může volně běhat podle chuti, k jídlu má tu nejjemnější játrovou paštičku, k odpočinku ho čeká pelíšek z prachového peří, nic ho nestraší, nejsou tam žádné bouřky ani zlí tvorové.

Naši chlupatí kamarádi zkrátka mají všechno, co jejich srdíčka žádají a po čem v životě toužili. I neduhy, které je provázely, jsou pryč. Ten, kdo byl starý, je opět mladý, ten kdo byl nemocen či poraněn je zdráv a při síle, plný života. Jsou zpět takoví, jaké si je pamatujeme z nejkrásnějších snů. Jsou šťastní, až na jednu malou výjimku - všechna postrádají někoho velmi zvláštního, někoho koho opustili, koho nadevše milovali. Všichni si tam spolu hrají až přijde den, kdy se pejsek najednou zastaví, zpozorní a podívá se do dálky. Jeho jasné oči se rozzáří a celé tělo se rozechvěje radostí a štěstím.

Opustí kamarády a rozběhne se zelenou trávou k obzoru, stále rychleji a rychleji. Konečně se dočká svého lidského přítele a sejde se s ním v nesmírně šťastném dlouhém objetí. V radostném vítání pejsek olíže tváře, ruce pohladí jeho hlavu a člověk se znovu podívá do věrných očí, které nadlouho zmizely z jeho života, ale nikdy se neztratily z jeho srdce. Teď už je nic nerozdělí.

A tehdy překročí Duhový most společně…